Souvislosti
Co fado znamená: osud, saudade a písně, které uslyšíte
Název, nálada a historie portugalského fada v několika jasných odstavcích, aby úvod ve studiu padl na půdu, kterou už znáte.
Rezervujte si lehátko ↗Rychlá odpověď
Fado spojuje hudbu s poezií a jeho název s největší pravděpodobností pochází z latinského slova pro osud. Fado se formovalo v Lisabonu na počátku 19. století a je propojeno s pocitem, kterému portugalsky mluvící nazývají saudade; v roce 2011 je UNESCO zařadilo mezi světové živé tradice. Koncert v Alte vám umožní slyšet tuto tradici v místnosti tak malé, že zachytíte každý nádech.
Fado v šesti faktech
| Téma | Co říkají zdroje |
|---|---|
| Význam slova | Nejpravděpodobněji z latiny, ze slova pro osud |
| Domů | Lisabon, přičemž Coimbra si vytváří vlastní styl |
| Nejstarší stopy | Jeden historik jej datuje do 20. let 19. století |
| Atmosféra | Spojené s „saudade“, melancholickou touhou |
| Doprovod | Portugalská kytara (guitarra portuguesa) a akustická kytara s ocelovými strunami |
| Status památky | Uznáno organizací UNESCO v roce 2011 |
Slovo se dvěma významy
Wikipedie klade původ názvu do latiny, ke slovu pro osud. To je podstatné, protože texty písní často těží z tohoto překryvu: jedno slovo označuje hudební styl a zároveň osud, kterému se nikdo nevyhne. Když zpěvačka v malém sále naříká nad osudem, jemuž nemůže uniknout, není ta slovní hříčka ozdobou. Patří k tomu, o čem tato forma je.
Saudade, ten pocit pod povrchem
Nejznámějším slovem spojovaným s fadem je saudade. Wikipedie jej definuje jako tesklivou, hluboce nostalgickou touhu po osobě nebo věci, kterou milujeme, ale která už není, často s podezřením, že se nevrátí. Slovo dává do souvislosti s latinským výrazem pro samotu a nachází je ve portugalských textech ze 13. století, jako je Cancioneiro da Ajuda. Tentýž článek označuje saudade a fado za vzájemně propojené pojmy portugalské kultury a uvádí, že saudade nemá přímý anglický překlad. Abyste jej pocítili, nemusíte jej definovat; často přichází v pauze, kde končí verš.
Odkud pochází fado
O původu se vedou spory. Wikipedie klade vznik fada do Lisabonu do prvních desetiletí 19. století. Historik Rui Vieira Nery se přiklání k 20. letům 19. století a poznamenává, že ústní svědectví nesahají dál než do 20. nebo 30. let 19. století. Má se za to, že žánr vznikl v lisabonských čtvrtích Bairro Alto, Mouraria a Alfama. Jiné teorie poukazují na brazilského hudebníka z poloviny 18. století, na středověké písně, na maurský vliv nebo na africké námořnické zpěvy. Článek žádnou z nich neshledává zcela přesvědčivou a naznačuje, že fado vyrostlo ze starších žánrů. Jinými slovy, nikdo nemůže ukázat na jediné rodiště a dobrý hostitel vám to řekne.
Dvě města, dva styly
Lisabonské fado je to, které zná většina návštěvníků, doprovázené portugalskou kytarou a druhou kytarou. Coimberské fado je spjato s univerzitou, má vlastní ladění i zvuk a tradičně je zpívají muži ve studentských talárech, často jako serenády po setmění. Wikipedie dodává, že coimberští zpěváci padesátých let se obrátili k baladám a veršům jako k tichému protestu proti salazarovskému režimu. Koncert v Alte si nečiní nárok být ani jedním z nich a jaký styl Renata Violetta zpívá, zůstává otevřené, takže úvodní slovo je vaším nejlepším průvodcem.
Jak představení obvykle působí
Fado je obvykle sólový zpěv s řídkým doprovodem. Wikipedie upozorňuje na rubato, ono volné dýchání tempa, při němž doprovod na konci fráze utichne, zatímco zpěvák drží tón, a podotýká, že harmonie může být durová i mollová, ve dvoudobém taktu nebo ve valčíkovém rytmu. V malém sále to má jeden důsledek: ticho se stává součástí hudby. Publikum má poslouchat a právě to ztišení dává drženým tónům jejich nosnost.
Od hospod až po světový seznam
UNESCO považuje fado za scénické umění, které spojuje hudbu s poezií a praktikuje se především v lisabonských komunitách. Jako jeho složky uvádí zpívané tance z Afriky a Brazílie, místní písně a tance, venkovské nápěvy přinesené lidmi stěhujícími se do Lisabonu a městské písně z počátku 19. století. V roce 2011 tuto tradici zapsalo na svůj seznam živého dědictví. Záznam jmenuje tři druhy interpretů: profesionály na pódiu, zpěváky v malých fado domech a amatéry ve čtvrtních spolcích. Právě toto rozšíření od hospůdky po koncertní sál je důvodem, proč se studiové nahrávání s dvanácti lidmi počítá za autentické prostředí, a ne za laciný trik.
Proč se Amália Rodrigues stále objevuje
Inzerát uvádí, že koncert zahrnuje skladby z repertoáru Amálie Rodrigues. To je nasnadě. Narodila se v Lisabonu v roce 1920, vysloužila si titul královny fada a podle Wikipedie se zasloužila o jeho popularizaci v zahraničí více než kdokoli jiný. Její profesionální začátky ve fado podniku se datují do roku 1939 a její nahrávky přenesly tuto hudbu daleko za hranice Portugalska. Když zpěvačka zařadí její písně, staví se do určité linie a vy často rozpoznáte to kouzlo melodií, i když jsou pro vás názvy nové.
Často kladené otázky
Je fado vždy smutné?
Mezi jeho častá témata patří saudade, nostalgie a žárlivost, ale podle popisu nabídky tento koncert zahrnuje skladby od melancholických po moderní, takže se dá čekat určitá pestrost.
Co znamená saudade?
Bolest z touhy po člověku nebo věci, které jsme kdysi milovali. Čeština pro ni nemá přesný výraz.
Kdy začalo fado?
Jeden historik jej klade do Lisabonu 20. let 19. století, její kořeny jsou však stále předmětem diskusí.
Zdroje
- Wikipedia’s long article on the fado genre — checked for this guide
- Wikipedia’s explanation of the word saudade — checked for this guide
- UNESCO’s record of the fado tradition — checked for this guide
- Wikipedia’s biography of the singer Amália Rodrigues — checked for this guide
- The Lisbon fado museum’s English-language site — checked for this guide
- The concert’s own page on GetYourGuide — checked for this guide